Mým studentům!

Snažte se být v klidu, máte-li čas na přípravu, rozmyslete si, co budete říkat a udělejte si osnovu. Mluvte pomalu a plynule, mluvte zřetelně a nahlas. Snažte se hlavně přemýšlet - zkouška není o nadrcených vědomostech. Odpověď na otázku si rozmyslete, pokud potřebujete chvilku času, oznamte, že nad ní musíte chvilku přemýšlet. Pokud otázce nerozumíte, slušně se zeptejte, zda by ji zkoušející nemohl přeformulovat. Hlavně ale nepanikařte a zarytě nemlčte! Neplácejte nesmysly, nesnažte se za každou cenu odpovědět, nejste-li si jistí, je lepší to přiznat, než suverénně plácat hlouposti. To dokáže nás učitele hodně naštvat. Nicméně - my učitelé vás nechceme potopit, jsme na stejné lodi;-) Často se vám snažíme pomoci, ale musíte mít ale otevřené oči a nezatemněný mozek. Hlavně nebuďte arogantní, nehádejte se, nenaznačujte, že něco víte lépe než ostatní. A neskákejte do řeči, nechte vždy dokončit otázku. Neseďte jako hromádka neštěstí, snažte se působit vyrovnaně (hysteriské...

dávejte pozor v hodině  motivujte se, odměňujte, hledejte praktická využití a příklady poznávané látky  opakujte ideálně ještě ten den (Nezapomínejte na Ebbinghausovu křivku zapomínání ;) ) dostatečně spěte (to ovlivňuje učení nejvíce, ve spánku si mozek informace rád třídí a zapamatovává)  přečtěte si něco o tom, jak se učit (třeba Jak se učit před větší zkouškou )  učte druhé (to je nejlepší způsob, jak si ověřit, že něco umíte)  Neučte se jeden předmět celý den, předměty kombinujte (ideálně tak, abyste prostřídali přírodovědné s humanitními, máte-li tu možnost) - pokud budete předměty střídat, nebudete tolik unaveni jako při jedné monotónní činnosti. Neučte se jen "nazpaměť", učte se v logický celcích. Využívejte asociace, propojení s jinými předměty. Pokud jste nerváci Zkuste pracovat se svým podvědomím a vsugerovat si, ze se budete nervovat až den po zkoušce. Pokud jste ve stresu, připomeňte si, že nevyspalí a nenajedení toho moc nespasíte ...

Dobrou strukturu odborného textu si můžete představit jako přesýpací hodiny. Horní část jako teoretickou část a dolní jako praktickou. Vaše výsledky by se potom měli nacházet přímo ve středu. Samotné čtení si pak můžete představit jako proces přesypávání písku z jedné části do druhé - mělo by být pěkně plynulá. Autor by čtenáře textu měl vést. Jinými slovy: Teoretická část začne obecným (tím dáte čtenáři kontext) a zužujete se až ke konkrétnímu. Praktická část je naopak typicky obráceně - od Vašich konkrétních výsledků se rozšiřujete až po jejich aplikaci či využití (v závěru). Co se jednotlivých částí textu týče, měl by obsahovat: úvod - zde se čtenář dostane do problematiky tělo - celé řešení, metodika, výsledky, diskuze závěr - shrnutí, co se podařilo a co ne, kde byly úskalí atd. Čtenář by měl po přečtení úvodu a závěru mít jasný přehled o tom, co se v práci řešilo a jaké jsou výsledky.