Mým studentům!

Stojíte před úkolem vybrat si semestrální projekt, bakalářku či diplomku? Nevíte jak na to? Dobré je řešit to v dostatečném předstihu. Není nic horšího, než mít hloupé téma či vedoucího práce. Když to podceníte, vymstí se vám to. Budete otrávení, demotivovaní, zabijete tím moře času a ještě vás třeba zkoupou u obhajoby či u státnic. Jak si tedy dobře vybrat téma a vedoucího vysokoškolské práce? Zde jsem sepsal pár postřehů, které mě naučil (vysokoškolský) život;) Výběr tématu a vedoucího (neboli školitele či konzultanta) jde ruku v ruce (jedno bez druhého dost dobře nefunguje). Ač se to nemusí na první pohled zdát, dobrý školitel je často mnohem důležitější než dobré téma (krásně to ilustruje vtip o mravenci, který píše diplomku ). Vedoucí vás má vést - tedy nejen odborně, ale i lidsky. Když časem zjistíte, že vám téma nesedí, ale budete mít dobrého vedoucího, podrží vás to. Obráceně nikoli. ...

Existuje hodně aplikací na počítač, které slouží k (na)učení psaní všemi deseti. Mně se ale víc líbí ty, které můžu používat když mám chvilku kdekoli: https://www.nedatluj.cz/  - zdarma; prošel jsem celý kurz, ale musím se přiznat, že po pár měsících jsem začal zase dělat hodně chyb. https://www.psanihrave.cz/  - placený kurz, ale myslím, že se dost vyplatí. Psaní je motivováno řadou herních prvků a je koncipováno tak, abyste psali 15 minut každý den. Po měsící si základní psaní osvojíte, ale síla této aplikace je v tom, že vás to bude bavit. Proto budete mít motivaci pokračovat v procvičování a stále se zlepšovat (k dispozici je řada nastavitelných her).¨

Geniální je knížka, ve které jsou základy statistiky (směrodatná odchylka, výběry atd.) vysvětleny nejen pomocí vzorečků, ale i slovně, graficky a na příkladech. A hlavně lidsky:-)  HANOUSEK Jan, CHARAMZA Pavel: Moderní metody zpracování dat - matematická statistika pro každého, Educa 1992. P.S.: bohužel je k dostání už jen přes antikvariáty  nebo v knihovnách...

Když máte udělat nějakou větší rešerši, doporučuji používat buď  https://scholar.google.cz/  (kde si můžete shromažďovat citace z nalezených článků), nebo výborný program  https://www.mendeley.com  (stojí za tím Elsevier, jehož logo najdete na řade prestižních vědeckých článků), který slouží nejen ke správě (umí automaticky vyzobat důležité věci jako autor, titulek, klíčová slova atd. z pdf), zvýrazňování i exportu citací z pdf článků, ale umí se i učit, o jaká témata máte zájem a zasílat vám pak personifikované článkové novinky... Na vysoké škole máte proti běžným smrtelníkům jednu nespornou výhodu - narozdíl od nich se dostanete ke spoustě plných textů aktuálních vědeckých publikací (o tom jste jistě celý život snili). Jen musíte vědět jak. Modelový příklad z VŠCHT - jděte na  https://www.chemtk.cz/cs/  a tam naleznete odkazy na platformy s e-časopisy a e-knihami - stačí se přihlásit do školní sítě a máte přístup i ke spoustě plných textům článk...

LaTex je prostředí pro psaní dokumentů, něco jako Word. Na rozdíl od Wordu ale výstup psaný v LaTeXu vypadá mnohem profesionálněji (mimochodem - taky jej používá hodně vydavatelů skript a knížek). Když se psát v LaTeXu naučíte, už nikdy nebudete chtít znovu cokoli napsat ve Wordu... Proč psát v LaTeXu? + profesionální vzhled dokumentu (Word je proti tomu hadr;) ) + dodržuje typografická pravidla (o Wordu pomlčím) + jednoduché nahrazení více obrázků najednou + jednoduchá práce s číslováním obrázků, rovnic, tabulek + skvělý pro práci s referencemi a citacemi + hbité psaní rovnic, vzorců (ve Wordu pekelné klikání) + dělá přesně, co mu řeknete značkami (ne jako Word, který si dělá, co chce) + šablony na referát, článek, knihu, prezentaci (rozšíření Beamer), poster - musíte se naučit pár značek (trochu podobné html) Jak psát v LaTeXu? Psaní v LaTeXu funguje tak, že píšete do tzv. zdrojového souboru (což je obyčejný textový soubor, jen má příponu "tex") - sem tam...

Snažte se být v klidu, máte-li čas na přípravu, rozmyslete si, co budete říkat a udělejte si osnovu. Mluvte pomalu a plynule, mluvte zřetelně a nahlas. Snažte se hlavně přemýšlet - zkouška není o nadrcených vědomostech. Odpověď na otázku si rozmyslete, pokud potřebujete chvilku času, oznamte, že nad ní musíte chvilku přemýšlet. Pokud otázce nerozumíte, slušně se zeptejte, zda by ji zkoušející nemohl přeformulovat. Hlavně ale nepanikařte a zarytě nemlčte! Neplácejte nesmysly, nesnažte se za každou cenu odpovědět, nejste-li si jistí, je lepší to přiznat, než suverénně plácat hlouposti. To dokáže nás učitele hodně naštvat. Nicméně - my učitelé vás nechceme potopit, jsme na stejné lodi;-) Často se vám snažíme pomoci, ale musíte mít ale otevřené oči a nezatemněný mozek. Hlavně nebuďte arogantní, nehádejte se, nenaznačujte, že něco víte lépe než ostatní. A neskákejte do řeči, nechte vždy dokončit otázku. Neseďte jako hromádka neštěstí, snažte se působit vyrovnaně (hysteriské...

dávejte pozor v hodině  motivujte se, odměňujte, hledejte praktická využití a příklady poznávané látky  opakujte ideálně ještě ten den (Nezapomínejte na Ebbinghausovu křivku zapomínání ;) ) dostatečně spěte (to ovlivňuje učení nejvíce, ve spánku si mozek informace rád třídí a zapamatovává)  přečtěte si něco o tom, jak se učit (třeba Jak se učit před větší zkouškou )  učte druhé (to je nejlepší způsob, jak si ověřit, že něco umíte)  Neučte se jeden předmět celý den, předměty kombinujte (ideálně tak, abyste prostřídali přírodovědné s humanitními, máte-li tu možnost) - pokud budete předměty střídat, nebudete tolik unaveni jako při jedné monotónní činnosti. Neučte se jen "nazpaměť", učte se v logický celcích. Využívejte asociace, propojení s jinými předměty. Pokud jste nerváci Zkuste pracovat se svým podvědomím a vsugerovat si, ze se budete nervovat až den po zkoušce. Pokud jste ve stresu, připomeňte si, že nevyspalí a nenajedení toho moc nespasíte ...

Dobrou strukturu odborného textu si můžete představit jako přesýpací hodiny. Horní část jako teoretickou část a dolní jako praktickou. Vaše výsledky by se potom měli nacházet přímo ve středu. Samotné čtení si pak můžete představit jako proces přesypávání písku z jedné části do druhé - mělo by být pěkně plynulá. Autor by čtenáře textu měl vést. Jinými slovy: Teoretická část začne obecným (tím dáte čtenáři kontext) a zužujete se až ke konkrétnímu. Praktická část je naopak typicky obráceně - od Vašich konkrétních výsledků se rozšiřujete až po jejich aplikaci či využití (v závěru). Co se jednotlivých částí textu týče, měl by obsahovat: úvod - zde se čtenář dostane do problematiky tělo - celé řešení, metodika, výsledky, diskuze závěr - shrnutí, co se podařilo a co ne, kde byly úskalí atd. Čtenář by měl po přečtení úvodu a závěru mít jasný přehled o tom, co se v práci řešilo a jaké jsou výsledky.